Radiální řez patří mezi klíčové způsoby zpracování dřeva, které zásadně ovlivňují jeho vzhled i vlastnosti. Ačkoli může na první pohled působit méně výrazně, nabízí jednu z největších předností – tvarovou stálost. Podívejme se blíže na to, co radiální řez znamená, jak vypadá a proč je tak ceněný v truhlářské praxi.
Radiální (také středový nebo poloměrový) řez je řez vedený v rovině rovnoběžné s osou kmene a procházející jeho středem. Většina anatomických prvků je při něm řezána podélně a dřeňové paprsky jsou dobře patrné jako charakteristické „mřížky“. V odborném značení se používá jednopísmenná zkratka R.
Na uvedeném obrázku je zachyceno borovicové prkno označené jako radiální řez. Ve skutečnosti nejde o zcela čistý radiál, protože sklon vláken se zde pohybuje přibližně mezi 25 a 45 stupni – ideální radiální řez by měl mít vlákna vedená kolmo, tedy v úhlu 90 stupňů. Pro vysvětlení principu však zobrazení plně postačuje.
Na první pohled si lze všimnout střídání tmavších a světlejších linek, různě tlustých, které souvisejí s růstem jarního a letního dřeva. Tomu se budeme věnovat jindy. Mojí dnešní ambicí je abyste si všimli, že radiální řez působí vzhledově velmi rovnoměrně, pro někoho až „nudně“. Tato nevýraznost je však vykoupena předností: minimálním borcením dřeva. Právě díky vysoké tvarové stabilitě je radiální řez ideální volbou pro přpravu vlysů oken, dveří a dalších konstrukcí rámů, kde záleží na tvarové stálosti. Empirika říká, že dřevo v ideálním radiálním řezu sesychá rovnoměrně a proto není třeba se obávat jakéhokoliv kroucení.
