Tangenciální řez patří k dalšímu způsobu jak se dá dřevo zpracovávat. Na první pohled působí výrazně svojí kresbou, ale má to samozřejmně i své nevýhody. Podívejme se blíže na to, co tangenciální řez znamená, jak vypadá a jak se vypořádat s jeho tvarovou nestálostí v truhlářské praxi.
Tangenciální (také tečnový nebo fládrový) řez vedený v rovině rovnoběžné s osou kmene a neprocházející středem kmene (dření). Většina anatomických elementů je řezána podélně. Typická jsou vřetena dřeňových paprsků. V odborném značení se používá jednopísmenná zkratka T.
Na obrázku vidíte tentokráte modřínové prkno s popiskem tangenciální řez. Opět tu vidíme, že vlákna jsou někde tmavší a někde světlejší, což souvisí s růstem jarního a letního dřeva. Na co chci poukázat dnes je to, že dřevo v tomto řezu není zdaleka fádní, ale takzvaně kreslí. Odtud se mimochodem bere ten název fládrové dřevo. V tomto řezu má však dřevo větší tendence se tzv.bortit. Také je čitelné podle vláken v příčném řezu jak se bude bortit, až se vystaví teplotním a vlhkostním změnám. Proto je méně vhodné pro konstrukce oken, dveří a rámů. Naopak se hodí tam, kde se má ukázat textura toho daného dřeva ve své plné kráse. Aby se dali z takto nařezaných polotovarů lepit spárovky(širší desky) je třeba dodržovat určitá pravidla. O tom zase jindy.
